Zpověď číslo jedna
Ahojky 
Tak mám zbrusu novou internetovou stránku. Podařilo se mi ji zprovoznit (třikrát HURÁ!) a to už je co říct. Pomalu objevuji všechny taje těchto webovek. Píšu první článek do rubriky Deník, takže bych asi měla začít nějakou zpovědí.
Jak už jsem psala v úvodníku, mí rodiče mě pojmenovali jménem Pavlína po mé babičce. Můžu Vám říct, že se mi to jméno fakt nelíbí, ale uznávám, že to mohlo dopadnout i hůř. Jak se jmenuji dál, to Vám neprozradím, protože si přece jenom chci chránit svou identitu. Je mi sedmnáct a studuji na jednom pražském gymnáziu.
Tak pomalu se dostávám k tématu mé první zpovědi a tím je samozřejmě kluk. Budu mu říkat Pan J, pro případ, že by toto četl někdo, kdo by mě snad mohl poznat. Kdo je Pan J? Tak tedy Pan J se do naší třídy dostal tím, že ne úplně právem propadl (chudinka malý). Stalo se to minulý rok a byl přiřazen i do naší poloviny třídy. Jaký je? Pan J se snaží být za každou cenu vtipný a také se mu to celkem daří. Mám ráda kluky, kteří mě umí rozesmát. Jeho četnými komplimenty na můj účet mě dostával a stále dostává do kolenou. Jenom když na mě promluví, tak se mi rozbuší srdce a určitě jsem úplně rudá až za ušima. Slečna H, moje i jeho kamarádka mi říkala, že se mu líbím. Ale já jsem a little bit confused, protože nevím, jestli toužím po tom, abych něco měla s klukem ze třídy (mám malou zkušenost z dřívějška - povím Vám o tom jindy). Jenže on si asi myslí, že jím pohrdám nebo že mě nezajímá, a proto to nikdy nezašlo dál. Tady je jedna z našich konverzací:
Pan J (jde za mnou po chodbě a poklepá mi na rameno): "Ahoj Pájo"
Já (otočím se a usměju se): "Čau Pane J"
Slečna H provokuje: "Pane J, ty balíš Páju!"
Pan J: "No jasně! Pájo, půjdem na rande?"
Já (nervózně se zasměju): "Jasně."
A samozřejmě nejspíš nepochopí, že to myslím na půl vážně.
Jenže si uvědomuju, že s Panem J toho nemáme moc společného. Pan J je rebel. Já jsem spíš tichá a slušná holka. Pan je kouří a pije. Já nemám ráda kouř a piju jen málo při nějaké příležitosti.
Nedávno jsem ho potkala cestou do školy. Pozdravili jsme se a pak mě požádal, abych na něj počkala před trafikou. Tak jsem teda počkala, než si Pan J koupil cigarety. Pak, aniž by se mě zeptal, jestli mi to třeba nevadí, si zapálil a vyrazili jsme směrem ke škole. No upřímně řečeno povídali jsme si v podstatě jen o škole a nevím, o čem jiném bych se s ním měla asi tak bavit. Ale to nic nemění na tom, že mě neskutečně přitahuje a stále okouzluje. Sakra, co mám dělat?